The Holy See
back up
Search
riga

PROHLÁŠENÍ KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY O „TAJNÉ CÍRKVI“

KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY

 

Prot. N. 18/90

 

Úvod
Již delší dobu vyžadovala situace církve v České republice zvláštní pozornost Svatého stolce. Nejbolestivějším problémem byla situace tajně svěcených biskupů a kněží. Ve snaze dospět k trvalému řešení bylo již dosaženo výrazného pokroku. Přesto však zůstávají potíže a byl žádán objasňující pohovor. Stává se tedy nezbytným přesně informovat o událostech a příslušných dokumentech, vysvětlit nedorozumění a upřesnit, co k těmto věcem říká katolická nauka.

1. Postoj Svatého stolce

Kongregace neustále setrvávala v postoji respektu a očekávání: nechtěla nijak zranit city těch, kdo z osobních důvodů nehodlali přijmout kritéria, které toto Dikasterium zvolilo k řešení velmi delikátního problému svědomí, týkajícího se navíc osob, jež v temných dobách komunismu trpěly, někdy i dlouho. Kongregace pak vždy doufala ve šťastné uzavření této otázky.

2. Řešení jednotlivých případů

Velká část v celibátu žijících tajně svěcených kněží – celkem asi padesát – přijala papežovo rozhodnutí o svěcení »sub conditione« a byla příslušnými diecézními biskupy začleněna do pastorační služby.

Dne 16. září 1997 kard. Achille Silvestrini, prefekt Kongregace pro východní církve, sdělil Apoštolské nunciatuře (č.j. 115/90), že Svatý Otec urovnal právní pozici 22 ženatých, tajně svěcených kněží latinského obřadu, když je oprávnil k tomu, aby přešli k řecko-katolickému ritu jako plnoprávní členové Exarchátu pro věřící tohoto ritu, kteří sídlí v České republice. Osmnáct z těchto kněží bylo dne 22. října toho roku vysvěceno »sub conditione« v premonstrátském opatství Želiv, jeden další o něco později; nyní konají pastorační službu podle norem a jurisdikce východních katolických církví v Exarchátu, do nějž jsou inkardinováni.

3. Přetrvávající problémy

Část tajně svěcených biskupů a kněží nepřijala normy schválené Svatým Otcem.

Hlavním důvodem jejich odmítnutí bylo svěcení »sub conditione«, které pokládali za projev nedostatečné důvěry ze strany Svatého stolce, protože byli přesvědčeni o platnosti svého svěcení. Vedle toho tu byly i motivy psychologické, jež je třeba respektovat, i když je nelze sdílet.

Jak jim bylo vysvětleno jejich biskupy, jakož i apoštolským nunciem, který měl řadu rozhovorů s některými z těchto kněží, svěcení »sub conditione« neznamenalo ani nedůvěru, ani překážku k jejich přijetí jako kněží.

Ve skutečnosti z šetření o každém z nich nebylo zřejmé, že kněžské svěcení bylo vždy udělováno platně; někdy snad platné být mohlo, vyvstaly však o tom vážné pochybnosti, zvláště v případě svěcení, jež uděloval biskup Felix Maria Davídek.

Nechat se vysvětit »sub conditione« pouze znamenalo, že bylo-li jejich předchozí svěcení platné, pak by svěcení druhé (»pod podmínkou«) účinek nemělo, protože již kněžími byli; kdyby však tajně přijaté svěcení platné nebylo, pak by byli novým svěcením ve svém svědomí ujištěni, že jsou skutečnými kněžími. V této věci došlo k otevřenému a upřímnému dialogu, a obvinění namířená proti Svatému stolci se nezakládají na pravdě.

Záležitost ženatých biskupů, vzhledem k delikátnosti jejich postavení, přiměla Svatého Otce, aby se držel dobře odůvodněného obezřetného pravidla: jak známo, kanonické právo katolické církve latinského i východního ritu, jakož i starobylá tradice církví východních, jež s ní nejsou ve společenství, absolutně nepřipouští slučitelnost manželského stavu s biskupským úřadem. Přesto však nepokládali možnosti, jež jim byly nabízeny a které jim sdělili příslušní diecézní biskupové, za uspokojující.

4. Vysvětlení

A. „Tajná církev“
Tento název, nebo druhý, »církev podzemní«, není oprávněný.

Členové skupin, jež se takto nazývají, totiž v tajnosti nežijí: jsou zapojeni do civilní společnosti, organizují své – samy o sobě jistě dobré – iniciativy, mezi nimi i některé zaměřené na asistenci, které dokazují plnou svobodu působení, jíž se těší. Nejsou pronásledováni jako křesťané v katakombách, naopak poskytují rozhovory médiím, vydávají knihy, zcela svobodně a otevřeně vyjadřují svou neshodu s autoritou římského biskupa.
Má-li se mluvit o tajnosti, pak bohužel jenom v tom smyslu, že slaví eucharistii pro malé skupinky svých stoupenců nebo že jim udělují svátosti, a to v soukromých obydlích či na místech pouze jim známých.

B. Nezákonnost
Tyto mše, udělování svátostí a jiné liturgické obřady jsou zakázány. Kdo se totiž vymaňuje z autority papeže a biskupů, celebruje nezákonně.

C. O pochybné platnosti
Vzhledem k přetrvávajícím pochybnostem o tajné konsekraci a ordinaci některých biskupů a kněží přetrvávají i pochybnosti o platnosti jejich mší či jimi udělovaných svátostí (zvláště zpovědí). Cílem této podmíněné konsekrace či ordinace by bylo právě odstranění takových pochybností o platnosti těchto eucharistických a svátostných aktivit. Tento její smysl byl dotyčným obšírně vysvětlen. Jakékoli prohlášení, jež by tvrdilo opak, neodpovídá pravdě.

Závěr
Lze si jen přát, aby se mohla zlepšit situace v České republice, kde církev pod tlakem nepřátelské autority tolik trpěla a kde jsou křesťané povoláni, aby na všech úrovních veřejného a církevního života vydávali svorné svědectví.

Katolická církev je jedna a jednotou svých údů musí vydávat svědectví jedinému Bohu a Pánu. Svatý stolec se proto obrací k těm katolíkům, kteří ještě nepřilnuli k jejím pokynům, a vyzývá je, aby této jednotě napomohli v onom duchu služby, k němuž Pán volá své učedníky a který je rozlišujícím znamením jejich příslušnosti k církvi.

Řím, 11. února 2000.

kard. Joseph Ratzinger + Mons. Tarsicius Bertone
prefekt sekretář
Kongregace pro nauku víry  

 

top