The Holy See
back up
Search
riga

Dekret 
o výchově ke kněžství

Optatam totius  

BISKUP PAVEL, SLUŽEBNÍKŮ BOŽÍCH,
SPOLU S OTCI POSVÁTNÉHO SNĚMU
NA TRVALOU PAMÁTKU 

 

PŘEDMLUVA

Posvátný sněm dobře ví, že žádoucí obnova celé církve závisí z velké části na službě kněží, prodchnuté Kristovým duchem. (1)((1/Že pokrok celého Božího lidu závisí z vůle samotného Krista převážně na službě kněží, vyplývá ze slov, kterými Pán ustanovil apoštoly i jejich nástupce a spolupracovníky za hlasatele evangelia, vůdce nového vyvoleného národa a správce Božích tajemství. Totéž potvrzují výroky Otců a svatých a stále znovu dokumenty papežů. – Srov. zvláště: sv. Pius X., Exhortatio ad Clerum Haerent animo, 4.8.1908: S. Pii X Acta IV, 237-264; Pius XI., enc. Ad Catholici sacerdotii, 20.12.1935: AAS (1936), zvl. 37-52; Pius XII., Adhort. Apost. Menti Nostrae, 23.9.1950: AAS 42 (1950), 657-702; Jan XXIII., enc. Sacerdotii Nostri primordia, 1.8.1959: AAS 51 (1959), 545-579; Pavel VI., apošt. list Summi Dei Verbum, 4.11.1963: AAS 55 (1963), 979-995.)) Proto zdůrazňuje nadmíru velký význam kněžské výchovy a vyhlašuje pro ni některé základní zásady; tyto zásady mají potvrdit zákony osvědčené během staletí v praxi a zavést do nich nové prvky, které odpovídají konstitucím a dekretům tohoto posvátného sněmu a změněným poměrům současnosti. Tato kněžská výchova je nutná pro všechny kněze diecézního i řeholního duchovenstva a kteréhokoli ritu, protože katolické kněžství je jedno. Proto předpisy, které jsou dále uvedeny, i když se přímo týkají diecézního duchovenstva, je třeba patřičně přizpůsobit pro všechny.

 

I

Vypracovat řád kněžské výchovy u jednotlivých národů 

PŘIZPŮSOBENÍ VŠEOBECNÝCH SMĚRNIC

1 Při tak velké rozdílnosti národů a území je možno vydat jen všeobecné zákony. Ať se proto pro jednotlivé národy a rity vypracuje zvláštní „Řád kněžské výchovy“; mají ho stanovit biskupské konference, (2)((2/Celá kněžská výchova (tj. uspořádání semináře, duchovní výchova, studijní řád, společný život a kázeň bohoslovců a pastorační cvičení) se má přizpůsobit místním poměrům. Toto přizpůsobení je třeba v zásadních bodech provést podle obecných směrnic; uskuteční je biskupské konference pro diecézní duchovenstvo a obdobně příslušní řeholní představení pro duchovenstvo řeholní (srov. kongr. pro řehole, apošt. konstituce Sedes Sapientiae a připojené Všeobecné stanovy, čl. 19, 2. vyd., Řím 1957, 38n.)) má být občas revidován a má ho schválit Apoštolský stolec. V něm se mají přizpůsobit všeobecné zákony zvláštním místním a dobovým poměrům, aby kněžská výchova vždy odpovídala pastoračním potřebám těch zemí, v kterých mají kněží konat svou službu.

 

II

S větším úsilím podporovat kněžská povolání 

ODPOVĚDNOST MÁ VŠECHEN BOŽÍ LID

2 Podporovat povolání (3)((3/Nedostatek povolání zaujímá téměř všude přední místo mezi těžkostmi, kterými dnes církev trpí. Srov. Pius XII., Adhort. Apost. Menti Nostrae: „(…) počet kněží jak v katolických zemích, tak v misijních územích není většinou úměrný rostoucím potřebám“: AAS 42 (1950), 682; Jan XXIII.: „Problém kněžských a řeholních povolání je papežova denní starost (…) předmět jeho úpěnlivé modlitby, vroucí touha jeho duše“ (z proslovu k 1. mezinárodnímu kongresu o řeholních povoláních, 16.12.1961: AAS 54 (1962), 33).)) je povinnost celého křesťanského společenství, které jí má dostát především naplno prožívaným křesťanstvím. Nejvíce k tomu přispívají jednak rodiny žijící duchem víry, lásky a zbožnosti, které se stávají takřka prvním seminářem, jednak farnosti s rozvinutým životem, na němž mají účast dospělejší hoši. Učitelé a všichni, kdo se jakýmkoli způsobem starají o výchovu chlapců a jinochů, zvláště katolická sdružení, se mají snažit svěřené mladíky vést tak, aby byli s to Boží volání uslyšet a s radostí za ním jít. Ať všichni kněží co nejvíce rozvíjejí apoštolskou horlivost při podporování povolání a ať přitahují srdce mladých mužů ke kněžství svým životem, a to pokorným, pracovitým, prožívaným v radosti a také vzájemnou kněžskou láskou i bratrskou družností při svém díle.

Biskupové mají povzbuzovat své stádce k podpoře povolání a starat se o těsné spojení všech sil a snah; mají otcovsky pomáhat těm, kteří jsou podle jejich úsudku povoláni k Boží službě, a nemají se bát obětí.

Účinné spolupůsobení všeho Božího lidu ve prospěch povolání je odpovědí na působení Boží prozřetelnosti, která lidem od Boha vyvoleným k účasti na hierarchickém Kristově kněžství uděluje příslušné dary a pomáhá jim svou milostí. Představitelům církevní autority svěřuje úkol, aby prozkoumali způsobilost kandidátů, kteří se s pravým úmyslem a zcela svobodně snaží dosáhnout tak vysokého úřadu, povolali je a zasvětili pečetí Ducha svatého bohoslužbě a službě církvi. (4)((4/Pius XII., apošt. konst. Sedes Sapienatiae, 31.5.1956: AAS 48 (1956), 357; Pavel VI., apošt. konst. Summi Dei Verbum, 4.11.1963: AAS 55 (1963), 984nn.)) 

Posvátný sněm doporučuje především osvědčené prostředky, umožňující spolupráci všem, jako jsou: horlivá modlitba, křesťanská kajícnost a stálé prohlubování vzdělání : věřících v kázáních, při katechezi a také pomocí veřejných sdělovacích prostředků; tím se má osvětlit nutnost, podstata a vznešenost kněžského povolání. Dále sněm přikazuje, aby Díla k podporování povolání, která jsou podle příslušných papežských dokumentů již založena nebo je třeba je založit v jednotlivých diecézích, krajích nebo národech, metodicky a soustavně organizovala veškerou pastorační aktivitu ve prospěch kněžských povolání a aby ji prováděla i horlivě i moudře; přitom ať se neopomene používání všech účelných metod, které poskytuje dnešní psychologie a sociologie. (5)((5/Srov. zejména: Pius XII., motu proprio Cum Nobis o založení Papežského díla pro kněžská povolání při Posvátné kongregaci pro semináře a univerzity, 4.11.1941: AAS 33 (1941), 479 a k tomu připojené stanovy a normy, uveřejněné toutéž kongregací dne 8.9.1943; týž, motu proprio Cum supremae o předním papežském díle pro řeholní povolání, 11.2.1955: AAS 47 (1955), 266 s připojenými stanovami a normami, uveřejněnými Posvátnou kongregací pro řeholníky: tamtéž, 298-301; 2. vat. koncil, Dekret o přizpůsobené obnově řeholního života Perfectae caritatis, čl. 24; Dekret o pastýřské službě biskupů v církvi Christus Dominus, čl. 15.)) 

Je potřeba, aby Dílo pro kněžská povolání velkodušně překračovalo hranice jednotlivých diecézí, národů, řeholních rodin a ritů, mělo na zřeteli potřeby všeobecné církve a přinášelo pomoc hlavně těm krajinám, kde se naléhavěji volá po dělnících na vinici Páně.

 

MALÉ SEMINÁŘE

3 V malých seminářích, zřízených pro rozvoj klíčících povolání, mají být alumni pečlivou náboženskou výchovou a především vhodným duchovním vedením připravováni k tomu, aby následovali Krista vykupitele velkodušně a s čistým srdcem. Pod otcovským vedením představených a s přiměřenou účastí rodičů ať žijí tak, jak to odpovídá věku, smýšlení a vývoji mladých lidí, v plném souladu se zásadami zdravé psychologie. Nelze opomíjet získávání přiměřených životních zkušeností a udržování spojení s vlastní rodinou. (6)((6/Srov. Pius XII., Adhort. Apost. Mentti Nostrae, 23.9.1950: AAS 42 (1950), 685.)) Kromě toho, co se dále stanoví o kněžských seminářích, ať se přizpůsobí pro malé semináře, pokud to ovšem odpovídá úkolu a povaze. Studium alumnů je třeba uspořádat tak, aby na ně mohli bez obtíží navázat jinde, kdyby se rozhodli pro jiný životní směr.

Se stejnou pečlivostí ať se pěstují zárodky povolání mladých lidí v ústavech, které podle místních okolností plní také úkol malých seminářů, a stejně i žáků jiných škol nebo výchovných institucí. Velkou pozornost je zapotřebí věnovat ústavům nebo jiným zařízením pro pozdní povolání.

 

III

Organizace kněžských seminářů

CÍL: VÝCHOVA PASTÝŘŮ

4 Kněžské semináře jsou pro výchovu kněží nutné. V nich musí celá výchova bohoslovců směřovat k tomu, aby se přetvořili v pravé pastýře duší podle vzoru našeho Pána Ježíše Krista, Učitele, Kněze a Pastýře. (7)((7/Srov. 2. vat. koncil, Věrouč. konst. o církvi Lumen gentium, čl. 28: AAS 57 (1965), 34.)) Ať se tedy připravují na službu slova, aby stále lépe chápali zjevené Boží slovo, aby si je osvojovali rozjímáním a vyjadřovali je slovem i skutkem; na službu bohopocty a posvěcování, aby modlitbou a konáním posvátné liturgie konali dílo spásy eucharistickou obětí a svátostmi; na službu pastýře, aby dovedli lidem představovat Krista, který „nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny“ (Mk 10,45; srov. Jan 13,12-17), a aby se stali služebníky všech a tak získali mnohé (srov. 1 Kor 9,19).

Proto všechny složky výchovy – duchovní, intelektuální i disciplinární – se mají společným působením zaměřit na tento pastorační cíl. V tom směru mají vytrvale a svorně působit všichni představení a profesoři ve věrné poslušnosti autoritě biskupa.

 

PŘEDSTAVENÍ A PROFESOŘI SEMINÁŘE

5 Výchova bohoslovců závisí jednak na rozumných zákonech, jednak, a to do velké míry, na schopných vychovatelích. Proto je třeba představené a profesory seminářů vybírat z nejlepších; (8)((8/Srov. Pius XI., enc. Ad catholici sacerdotii, 20.12.1935: AAS 28 (1936), 37: „Ať jsou především pečlivě vybíráni představení a profesoři (…) Dejte do seminářů kněze vynikající ctnostmi. Nebojte se vzít je od úkolů na pohled důležitějších, které se však nedají srovnat s touto základní a nenahraditelnou činností.“ Tuto zásadu výběru nejlepších znovu zdůrazňuje Pius XII. v apoštolském listě adresovaném ordinářům Brazílie z 23.4.1947: Discorsi e Radiomessaggi, IX, 579-580.)) mají být pečlivě připraveni důkladným studiem, dostatečnými pastoračními zkušenostmi a zvláštním duchovním a pedagogickým vzděláním. Za tím účelem je zapotřebí založit ústavy nebo aspoň pořádat hodnotné kursy a konat pravidelné konference představených seminářů.

Představení a profesoři seminářů si mají uvědomit, jak velice závisí výsledek výchovy bohoslovců na jejich způsobu myšlení a jednání. Pod vedením rektora mají být těsně spojeni v duchovním i pracovním společenství. Mají vytvořit navzájem a s bohoslovci rodinu, která by odpovídala modlitbě Pána, „aby byli jedno“ (srov. Jan 17,11) a která by v bohoslovcích živila radost z vlastního povolání. Biskup má svou stálou a láskyplnou péčí povzbuzovat pracovníky semináře a má být bohoslovcům pravým otcem v Kristu. Pokud jde o kněze, ti všichni ať považují seminář za srdce diecéze a poskytují mu rádi svou pomoc. (9)((9/O společné povinnosti pomáhat seminářům srov. Pavel VI., apošt. list Summi Dei Verbum, 4.11.1963: AAS 55 (1963), 984.)) 

 

VÝBĚR KANDIDÁTŮ KNĚŽSTVÍ

6 Bděle je třeba zkoumat, ovšem s ohledem na věk a stupeň rozvoje jednotlivců, správný úmysl a svobodnou vůli kandidátů, jejich duchovní, mravní a rozumovou způsobilost i potřebný stupeň tělesného a duševního zdraví, s přihlédnutím k možnému dědičnému ovlivnění. Také se musí zvážit schopnost kandidáta nést břemena kněžského úřadu a konat pastorační funkce. (10)((10/Srov. Pius XII., Adhort. Apost. Menti Nostrae, 23.9.1950: AAS 42 (1950), 684; srov. také Posv. kongregace svátostí, oběžník Magna equidem pro místní ordináře, 27.12.1935, čl. 10. Pro řeholníky srov. Všeobecné stanovy, připojené k apošt. konstituci Sedes Sapientiae, 31.5.1956, čl. 33. – Pavel VI., apošt. list Summi Dei Verbum, 4.11.1963: AAS 55 (1963), 987n.)) Při výběru a hodnocení bohoslovců se musí postupovat s nezbytnou pevností i tehdy, je-li znepokojivý nedostatek kněží. (11)((11/Srov. Pius XI., enc. Ad catholici sacerdotii, 20.12.1935: AAS 28 (1936), 41.)) Bůh přece nedopustí, aby církvi chyběli služebníci, jestliže budou vybíráni schopní. Nevhodným kandidátům se má včas otcovsky ukázat cesta k jiným zaměstnáním a pomáhat jim, aby si uvědomili své křesťanské poslání s elánem věnovali své síly laickému apoštolátu.

 

MEZIDIECÉZNÍ SEMINÁŘE

7 Kde nejsou jednotlivé diecéze s to náležitě udržovat vlastní seminář, mají se zakládat a podporovat semináře společné pro několik diecézí nebo pro celou oblast či národ, aby bylo účinněji postaráno o řádnou výchovu bohoslovců; to zde musí platit jako nejvyšší příkaz. Oblastní nebo národní semináře mají být řízeny podle stanov sestavených příslušnými biskupy (12)((12/Zde se stanoví, aby na vypracování stanov pro regionální nebo národní semináře měli účast všichni biskupové, jichž se to týká (tím se upravuje předpis kánonu 1357, § 4 CIC).)) a schválených Apoštolským stolcem.

V seminářích, kde je mnoho bohoslovců, mají být bohoslovci rozděleni přiměřeným způsobem do menších skupin v zájmu lepší osobní výchovy jednotlivců; je však potřeba zachovat jednotu vedení a vědecké výuky.

 

IV

Intenzivně rozvíjet duchovní výchovu 

ZÁKLADNÍ RYSY

8 Duchovní výchova má být těsně spjata s výchovou naukovou a pastorační. Především spirituál (13)((13/Srov. Pius XII., Adhort. Apost. Menti Nostrae, 23.9.1950: AAS 42 (1950), 674; Posv. kongregace pro semináře a univerzity, La Formazione spirituale del candidato al sacerdozio, Citaaa del Vaticano 1965.)) má bohoslovcům pomáhat, aby se naučili trvale žít v důvěrném společenství s Otcem skrze jeho Syna Ježíše Krista ve svatém Duchu. Protože jednou přijmou svěcením podobu Krista Kněze, mají si vůči němu vytvořit celoživotní vztah osobního přátelství. (14)((14/Srov. sv. Pius X., Exhort, ad Clerum Haerent animo, 4.8.1908: S. Pii X Acta IV, 242-244; Pius XII., Adhort. Apost. Menti Nostrae, 23.9.1950: AAS 42 (1950),659-661; Jan XXIII., enc. Sacerdotii Nostri Primordia, 1.8.1959: AAS 51 (1959), 550n.)) Ať prožívají jeho velikonoční tajemství tak, aby do něho uměli uvádět lid, který jim bude svěřen. Ať se učí hledat Krista ve věrném rozjímání Božího slova, v aktivní účasti na posvátných tajemstvích církve, především v eucharistii a posvátném oficiu, (15)((15/Srov. Pius XII., enc. Mediator Dei, 20.11.1947: AAS 39 (1947), 547nn a 572n; Jan XXIII., Adhort. Apost. Sacrae Laudis, 6.1.1962: AAS 54 (1962), 69; 2. vat. koncil, Konst. o posvátné liturgii Sacrosanctum Concilium, čl. 16 a 17: AAS 56 (1964), 104n; Posv. kongregace obřadů, Instructio ad exsecutionem Constitutionis de Sacra Liturgia recte ordinandam, 26.9.1964, č. 14-17: AAS 56 (1964), 880n.)) v biskupovi, který je posílá, a v lidech, ke kterým jsou posláni, zvláště v chudých, dětech a nemocných, v hříšnících a nevěřících. Ať se synovskou důvěrou milují a ctí nejblahoslavenější Pannu Marii, kterou Ježíš Kristus, umírající na kříži, dal učedníkovi za matku.

Je žádoucí velmi podporovat úkony zbožnosti, pro něž mluví úctyhodná praxe církve. Je však třeba dbát, aby se duchovní výchova neomezila pouze na ně a aby nepěstovala jenom zbožné city. Spíše ať se bohoslovci učí žít podle evangelia, ať se utvrzují ve víře, naději a lásce, aby prostřednictvím těchto ctností nabyli ducha modlitby (16)((16/Srov. Jan XXIII., enc. Sacerdotii Nostri Primordia, 1.8.1959: AAS 51 (1959), 559n.)) a získali sílu a oporu pro své povolání, aby v nich žily i ostatní ctnosti a rostla touha získat všechny lidi pro Krista.

 

KNĚŽSKÁ SPIRITUALITA

9 Bohoslovci ať jsou proniknuti tajemstvím církve, které tento posvátný sněm výrazně osvětlil, aby tak byli v pokorné a synovské lásce oddáni Kristovu náměstku, aby se po přijetí kněžského svěcení přimkli ke svému biskupovi jako věrní spolupracovníci a družně pracovali se svými spolubratry; tak budou vydávat svědectví jednoty, která přitahuje lidi ke Kristu. (17)((17/Srov. 2. vat. koncil, Věrouč. konst. o církvi Lumen gentium, čl. 28: AAS 57 (1965), 35n.)) Ať si osvojí velkodušný zájem o život celé církve podle slov svatého Augustina: „Každý má Ducha svatého v té míře, v jaké miluje církev.“ (18)((18/Sv. Augustin, In Ioannem tract. 32,8: PL 35, 1646.)) Bohoslovci ať naprosto jasně pochopí, že nejsou určeni k vládnutí nebo k poctám, ale že se mají zcela věnovat službě Bohu a pastýřské službě. Se zvláštní péčí ať jsou vedeni ke kněžské poslušnosti, k chudému způsobu života a k duchu odříkání, (19)((19/Srov. Pius XII., Adhort. Apost. Menti Nostrae, 23.9.1950: AAS 42 (1950), 662n, 685, 690; Jan XXIII., enc. Sacerdotii Nostri Primordia, 1.8.1959: AAS 51 (1959), 551-553, 556n; Pavel VI., enc. Ecclesiam suam, 6.8.1964: AAS 56 (1964), 634n; 2. vat. koncil, Věrouč. konst. o církvi Lumen gentium, zvl. čl. 8: AAS 57 (1965), 12.)) aby si zvykli ochotně si odříkat i ty věci, které jsou sice dovolené, ale neprospívají, a připodobňovat se Kristu ukřižovanému.

Bohoslovci mají být poučeni o břemenech, která hodlají na sebe vzít, a ať se jim nezatajuje nic z nesnází kněžského života. Nemají však ve své budoucí činnosti vidět jen samá nebezpečí, ale spíše ať jsou vedeni k tomu, aby co nejvíce vytěžili pro svůj duchovní život právě ze své pastýřské činnosti.

 

KNĚŽSKÝ CELIBÁT

10 Bohoslovci, kteří podle posvátných a ustálených zákonů svého ritu přijímají úctyhodnou tradici kněžského celibátu, mají být s velkou pečlivostí vychováváni k tomuto životnímu stavu. V něm se pro nebeské království (srov. Mt 19,12) vzdávají života v manželství, a tak přilnou k Pánu nerozdělenou láskou, (20)((20/Srov. Pius XII., enc. Sacra Virginitas, 25.3.1954: AAS 46 ( 1954), 12.)) jak to je velice v souladu s Novým zákonem, vydávají svědectví o zmrtvýchvstání v budoucím věku (srov. Lk 20,36) (21)((21/Srov. sv. Cyprián, De habitu virginum, 22: PL 4, 475; sv. Ambrož, De virginibus I, 8, 52: PL 16,202n.)) a získávají zvlášť účinnou pomoc k trvalému uskutečňování té dokonalé lásky, která je činí schopnými stát se v kněžské službě vším pro všechny. (22)((22/Srov. Pius XII., Adhort. Apost. Menti Nostrae, 23.9.1950: AAS 42 (1950), 663.)) Ať jsou hluboce přesvědčeni, že mají tento stav přijmout vděčně, nejen jako příkaz církevního zákona, ale jako vzácný Boží dar, který si mají pokorně vyprošovat a na který mají svobodně, velkomyslně a ochotně odpovědět z vnuknutí a za přispění milosti Ducha svatého.

Bohoslovci mají dobře znát povinnosti a důstojnost křesťanského manželství, které je obrazem lásky mezi Kristem a církví (srov. Ef 5,22-33). Mají si však jasně uvědomit přednost panictví zasvěceného Kristu, (23)((23/Srov. Pius XII., enc. Sacra Virginitas, uv. m., 170-174.)) aby se po zrale uvážené a velkomyslné volbě zcela, tělem i duší, oddali Pánu.

Mají být upozorněni na nebezpečí, která zvláště v dnešní společnosti ohrožují jejich čistotu. (24)((24/Srov. Pius XII., Adhort. Apost. Menti Nostrae, uv. m., 664 a 690n.)) Mají se naučit s pomocí božských i lidských prostředků zabudovat život bez manželství do celku své osobnosti tak, že jejich život a práce nejen neutrpí celibátem žádnou škodu, ale spíše naopak získají pevnější vládu nad svým duchem a tělem i plnější lidskou zralost a dokonaleji zakusí štěstí evangelia.

 

KONKRÉTNÍ SMĚRNICE

11 Ať se svědomitě dbá na zásady křesťanské výchovy; ty se musí doplňovat moderními poznatky zdravé psychologie a pedagogiky. Moudře uspořádanou výchovou mají tedy být bohoslovci vedeni k patřičné lidské zralosti, která se projevuje především duševní vyrovnaností a schopností uváženě se rozhodovat a správně posuzovat události i lidi. Bohoslovci ať se naučí správně přetvářet vlastní povahu. Mají být vychováváni k pevnému charakteru a mají se naučit vážit si těch ctností, na které lidé kladou důraz a které u Božího služebníka působí přitažlivě; (25)((25/Srov. Pavel VI., apošt. list Summi Dei Verbum, 4.11.1963: AAS 55 (1963), 991.)) je to upřímnost, bdělý smysl pro spravedlnost, věrné dodržování daného slova, dobré společenské chování, při slovním projevu skromnost a laskavost.

Kázeň v seminárním životě je nutné považovat nejen za silnou oporu společného života a vzájemné lásky, ale za nutnou součást celé výchovy, jejíž cíl je získat vládu nad sebou, vyspět ve zralou osobnost a vypěstovat ty duševní vlohy, které jsou velice na prospěch uspořádanému a plodnému působení církve. Kázeň se však má uplatňovat tak, aby se bohoslovcům stala vnitřní samozřejmostí, takže přijímají autoritu představených z vnitřních přesvědčení čili kvůli svědomí (srov. Řím 13,5) a z nadpřirozených důvodů. Kázeňské předpisy mají být přizpůsobeny věku bohoslovců, aby se postupně učili sami se řídit, navykli si rozumně užívat svobody, jednat iniciativně a energicky (26)((26/Srov. Pius XII., Adhort. Apost. Menti Nostrae, uv. m., 686.)) a spolupracovat se spolubratry i s laiky.

Celé ovzduší semináře má být proniknuto duchem zbožnosti, mlčení a ochotou vzájemně si pomáhat; svým uspořádáním má být jakýmsi úvodem do pozdějšího kněžského života.

 

ZÁVĚREČNÉ OBDOBÍ VÝCHOVY

12 Aby duchovní výchova bohoslovců měla pevnější základ a aby své povolání přijali po zralém uvážení, bude věcí biskupů stanovit určitou dobu pro důkladnější duchovní přípravu bohoslovců. Mimoto je na biskupech, aby podle svého uvážení stanovili přerušení studií nebo zavedli přiměřené pastorační školení, aby bylo možné kandidáty kněžství lépe vyzkoušet. Podle podmínek jednotlivých krajů mají biskupové také rozhodnout, zda se má zvýšit věk platným právem dnes vyžadovaný pro vyšší svěcení, a uvážit, zdali by bohoslovci měli po skončení teologického studia po určitou dobu působit jako jáhni, než budou vysvěceni na kněze.

 

V

Úprava církevních studií 

PŘEDBĚŽNÉ ZNALOSTI

13 Dříve než bohoslovci zahájí vlastní církevní studium, mají mít takové humanistické a přírodovědecké vzdělání, jaké opravňuje mladé lidi v jejich zemi ke vstupu na vysokou školu. Mimoto ať si osvojí takovou znalost latiny, aby mohli porozumět vědeckým pramenům i církevním dokumentům a mohli jich používat. (27)((27/Srov. Pavel VI., apošt. list Summi Dei Verbum, uv. m., 993.)) Nutně je třeba vyžadovat studium jazyka, užívaného v liturgii vlastního ritu, a velmi se má podporovat znalost jazyků Písma svatého a tradice.

 

VHLED DO CELKU

14 Při úpravě církevních studií je především nutné dbát, aby byl lépe vyřešen vzájemný vztah filozofických a teologických oborů; společně mají bohoslovcům odhalovat Kristovo tajemství, které prostupuje celé dějiny lidstva, ustavičně ovlivňuje církev a působí především kněžskou službou. (28)((28/Srov. 2. vat. koncil, Věrouč. konst. o církvi Lumen gentium, čl. 7 a 28: AAS 57 (1965), 9-11, 33.))

Aby tento vhled získali bohoslovci už od samého začátku svého studia, je třeba zahájit církevní studium dostatečně dlouhým úvodním kursem. V tomto úvodu do studia se má vyložit tajemství spásy tak, aby si bohoslovci ujasnili smysl, řád a pastorační cíl církevních studií; zároveň se jim má pomoci, aby se víra stala základem jejich celého života a prolnula jej skrz naskrz; konečně jde o to, aby se upevnilo jejich rozhodnutí oddat se zcela osobně a s radostí svému povolání.

 

STUDIUM FILOZOFIE

15 Filozofické obory se mají přednášet tak, aby vedly bohoslovce především k důkladnému a ucelenému poznání člověka, světa a Boha. Přitom je třeba opírat se o stále platné filozofické dědictví, (29)((29/Srov. Pius XII., enc. Humani generis, 12.8.1950: AAS 42 (1950), 571-575.)) ale také mít na zřeteli filozofické zkoumání novější doby, zvláště to, které má větší vliv ve vlastním národě. Také je třeba věnovat pozornost vědeckému pokroku, aby bohoslovci správně pochopili ráz dnešní doby a dobře se připravili na rozhovor se současníky. (30)((30/Srov. Pavel VI., enc. Ecclesiam suam, 6.8.1964: AAS 56 (1964), 637nn.)) 

Dějiny filozofie ať se přednášejí tak, aby se bohoslovci obeznámili se základními zásadami různých soustav, podrželi, co je v nich prokazatelně pravdivé, a uměli odkrývat kořeny omylů a vyvracet je.

Celý způsob výuky ať probouzí v bohoslovcích zájem o metodické hledání, zkoumání a dokazování; zároveň je má vést k tomu, aby poctivě uznali meze lidského poznání. Ať se věnuje bedlivá pozornost vztahu filozofie ke skutečným životním problémům a k otázkám, které hýbají myslí bohoslovců. Má se jim také pomoci chápat souvislost mezi filozofickými důkazy a tajemstvím spásy, o nichž teologie uvažuje ve vyšším světle víry.

 

STUDIUM TEOLOGIE

16 Teologické obory ať se přednášejí ve světle víry a pod vedením církevního učitelského úřadu (31)((31/Srov. Pius XII., enc. Humani generis, 12.8.1950: AAS 42 (1950), 567-569; proslov Si diligis, 31.5.1954: AAS 46 (1954), 314n; Pavel VI., proslov na papežské univerzitě Gregoriáně, 12.3.1964: AAS 56 (1964), 364n; 2. vat. koncil, Věrouč. konst. o církvi Lumen gentium, čl. 25: AAS 57 (1965), 29-31.)) tak, aby bohoslovci bedlivě čerpali katolickou nauku z Božího zjevení, hluboce do ní vnikali, živili z ní svůj duchovní život (32)((32/Srov. sv. Bonaventura, Itinerarium mentis in Deum, Prol., č. 4: „(Nikdo) ať si nemyslí, že mu stačí četba bez posvěcení, uvažování bez oddanosti, bádání bez obdivu, rozvážnost bez nadšení, píle bez zbožnosti, vědění bez lásky, nadání bez pokory, horlivost bez Boží milosti, zření bez moudrosti vdechnuté Bohem“ (S. Bonaventura, Opera Omnia V, Quaracchi 1891, 296).)) a dovedli ji v kněžské službě hlásat, vykládat a hájit.

Zvlášť pečlivé vzdělání je třeba bohoslovcům poskytnout v oboru Písma svatého, které má být duší celé teologie. (33)((33/Srov. Lev XIII., enc. Providentissimus Deus, 18.11.1893: AAS 26 (1893-94),283.)) Po přiměřeném úvodu ať se důkladně seznámí s exegetickou metodou, ať získají prohloubený pohled na hlavní témata božského zjevení a v denní četbě i rozjímání svatých knih ať nalézají povzbuzení a výživu. (34)((34/Srov. Papežská biblická komise, Instructio de Sacra Scriptura recte docenda, 13.5.1950: AAS 42 (1950), 502.)) 

V dogmatické teologii ať se postupuje takto: nejprve se předloží biblická témata, nato se bohoslovcům ukáže, jak přispěli k věrnému předávání a vysvětlování zjevených pravd otcové východní i západní církve a jak probíhaly další dějiny dogmat, a to ve vztahu ke všeobecným církevním dějinám. (35)((35/Srov. Pius XII., enc. Humani Generis, 12.8.1950: AAS 42 (1950), 568n; „(…) posvátné vědy se vždy omladí studiem posvátných pramenů. Naopak spekulace, která zanedbává další bádání v posvátném pokladu víry, se stává neplodnou, jak víme ze zkušenosti.“)) Potom se mají bohoslovci učit hlouběji pronikat do tajemství spásy pomocí spekulace pod vedením svatého Tomáše a objevovat jejich vzájemnou souvislost, aby se dospělo k jejich dosažitelně nejlepšímu objasnění. (36)((36/Srov. Pius XII., řeč k alumnům seminářů, 24.6.1939: AAS 31 (1939), 247; „Závodění (…) v hledání a šíření pravdy není doporučováním nauky sv. Tomáše mařeno, spíše se tím povzbuzuje a bezpečně řídí.“ Pavel VI., proslov na papežské univerzitě Gregoriáně, 12.3.1964: AAS 56 (1964), 365: „Profesoři (…) ať s úctou naslouchají hlasu církevních učitelů, mezi kterými zaujímá přední místo svatý Tomáš Akvinský. Neboť tak veliká je síla génia Andělského učitele, tak upřímná láska k pravdě a tak velká moudrost, když zkoumá nejvyšší pravdy, když je vykládá a dokonale uvádí v jednotu, že je jeho nauka nejen velice účinný nástroj k zabezpečení základů víry, ale i k zajištění plodného a zdravého pokroku.“ Srov. také proslov při 6. mezinárodním tomistickém sjezdu, 10.9.1965: AAS 57 (1965), 788-792.)) Ať jsou také vedeni k tomu, aby vnímali stálou přítomnost a působení těchto tajemství v liturgických úkonech (37)((37/Srov. 2. vat. koncil, Věrouč. konst. o posvátné liturgii Sacrosanctum Concilium, čl. 7 a 16: AAS 56 (1964), 100n a 104n.)) a v celém životě církve. Ať se také učí hledat řešení lidských problémů ve světle zjevení, promítat jeho věčné pravdy do proměnlivých podmínek lidského bytí a sdělovat je současníkům způsobem jim přiměřeným. (38)((38/Srov. Pavel VI., enc. Ecclesiam suam, 6.8.1964: AAS 56 (1964), 640n.)) 

Rovněž ostatní teologické předměty se mají obnovit tím, že budou v živějším spojení s Kristovým tajemstvím a s dějinami spásy. Zvláštní péče ať se věnuje zdokonalení morální teologie; její vědecké podání ať se bohatěji živí naukou Písma svatého a osvětluje vznešenost povolání věřících v Kristu a jejich povinnost přinášet v lásce užitek pro život světa. Podobně při výuce církevního práva a církevních dějin se má přihlížet k tajemství církve podle věroučné konstituce o církvi, vyhlášené tímto posvátným sněmem. Přednášky o posvátné liturgii, kterou je třeba považovat za první a nutný zdroj opravdového křesťanského ducha, se mají konat ve smyslu 15. a 16. článku konstituce o posvátné liturgii. (39)((39/Srov. 2. vat. koncil, Konst. o posvátné liturgii Sacrosanctum Concilium, čl. 10,14,15,16; Posv. kongr. obřadů, Instructio ad exsecutionem Constitutionis de Sacra Liturgia recte ordinandam, 26.9.1964, č. 11 a 12: AAS 56 (1964), 879n.)) 

S rozumným uvážením podmínek v různých krajích ať jsou bohoslovci vedeni k lepšímu poznání církví a církevních společností odloučených od Římského apoštolského stolce, aby mohli svým podílem přispívat k obnovení jednoty mezi všemi křesťany podle předpisů tohoto posvátného sněmu. (40)((40/Srov. 2. vat. koncil, Dekret o ekumenismu Unitatis redintegratio, čl. 1,9,10: AAS 57 (1965), 90 a 98n.)) 

Má se jim poskytnout možnost poznat i jiná náboženství více rozšířená v té které zemi, aby snadněji uznali to, co je v nich Božím řízením dobré a pravdivé, aby se naučili vyvracet omyly a dovedli zprostředkovat plné světlo pravdy těm, kdo je nemají.

 

METODA VÝUKY

17 Protože se naukové vzdělání nesmí spokojit pouhým sdělováním poznatků, ale musí si klást za cíl opravdovou vnitřní výchovu bohoslovců, je zapotřebí přezkoumat vyučovací metody; týká se to nejen přednášek, kolokvií a cvičení, ale i otázky, jak vzbuzovat zájem bohoslovců o studium jak soukromé, tak v kroužcích. Bedlivě ať se dbá o jednotu a důkladnost celé výuky; počet studijních oborů a výukových hodin ať neroste přes míru; ať neroste přes míru; ať se vynechají otázky, které mají sotva nějaký význam nebo které patří do vyššího stupně akademických studií.

 

SPECIÁLNÍ VĚDECKÉ VZDĚLÁNÍ

18 Úkolem biskupů je starat se, aby mladí lidé, vhodní k tomu svou povahou, ctnostmi a nadáním, byli posíláni na zvláštní ústavy, fakulty nebo univerzity, aby tak byli k dispozici kněží s vyšším vědeckým vzděláním v církevních nebo podle potřeby i v jiných vědeckých oborech, kteří by byli s to vyhovět různým požadavkům apoštolátu. Nesmí se však nijak zanedbat jejich duchovní a pastorační výchova, zvláště nejsou-li ještě vysvěceni na kněze.

 

VI

Rozvinout vlastní pastorační výchovu 

PŘÍPRAVA NA KNĚŽSKÉ ÚKOLY

19 Pastorační péče musí určovat ráz celé výchovy bohoslovců; (41)((41/Dokonalý vzor pastýře lze vyčíst z novějších papežských dokumentů, které pojednávají podrobně o životě, vlastnostech a výchově kněží. Jsou to především: sv. Pius X., Exhort. ad Clerum Haerent animo: S. Pii X Acta IV, 237nn; Pius XI., enc. Ad catholici Sacerdotii: AAS 28 (1936), 5nn; Pius XII., Adhort. Apost. Menti Nostrae: AAS 42 (1950), 657nn; Jan XXIII., enc. Sacerdotii Nostri Primordia: AAS 51 (1959), 545n; Pavel VI., apošt. list Summi Dei Verbum: AAS 55 (1963), 979n. Četné zmínky o pastorační výchově obsahují také encykliky Mystici Corporis (1943), Mediator Dei (1947), Evangelii Praecones (1951), Sacra Virginitas (1954), Musicae Sacre Disciplina (195), Princeps Pastorum (1959) a apošt. konst. Sedes Sapientiae (1956) pro řeholníky. Pius XII., Jan XXIII. a Pavel VI. vykreslili mnohokrát podobu dobrého pastýře ve svých promluvách k seminaristům a ke kněžím.)) vyžaduje však také, aby byli pečlivě vzděláváni v tom, co patří zvláštním způsobem ke kněžské službě, především v katechezi a kázání, v liturgii a udělování svátostí, v charitativní činnosti, v povinnosti vycházet vstříc bloudícím a nevěřícím i v ostatních pastoračních úkolech. Ať si dobře osvojí umění vést duše, aby uměli vést všechny děti církve k plně uvědomělému křesťanskému a apoštolskému životu a k plnění povinností svého stavu. Stejně pečlivě se mají naučit pomáhat řeholníkům a řeholnicím, aby zůstali věrni milosti svého povolání a prospívali v duchu své řeholní společnosti. (42)((42/O významu stavu, který je založen na slibu evangelijních rad, srov. 2. vat. koncil, Věrouč. konst. o církvi Lumen gentium, kap. VI: AAS 57 (1965), 49-53; Dekret o přizpůsobené obnově řeholního života Perfectae caritatis.))

Vůbec se mají u bohoslovců rozvíjet ty vlohy, které nejvíce usnadňují dialog s lidmi, totiž schopnost naslouchat druhým a v duchu lásky mít otevřenou duši pro různé situace a potřeby lidí. (43)((43/Srov. Pavel VI., enc. Ecclesiam suam, 6.8.1964: AAS 56 (1964), na různých místech, především 635n a 640nn.)) 

 

DALŠÍ POŽADAVKY

20 Mají se také naučit používat pomůcek, které může poskytnout pedagogika, psychologie nebo sociologie, (44)((44/Srov. především Jan XXIII., enc. Mater et Magistra, 15.5.1961: AAS 53 (1961), 401nn.)) a to metodicky správně a podle směrnic církevní autority. Ať jsou také dobře poučeni, jak podněcovat a podporovat apoštolskou činnost laiků (45)((45/Srov. zejména 2. vat. koncil, Věrouč. konst. o církvi Lumen gentium, čl. 33: AAS 57 (1965), 39.)) i jak zavádět různé účinnější formy apoštolátu. Ať jsou naplněni opravdovým katolickým duchem, aby si zvykli překračovat hranice vlastní diecéze, národa nebo ritu a pomáhat potřebám celé církve, aby s odhodlanou myslí všude hlásali evangelium. (46)

 

PASTORAČNÍ PRAXE BOHOSLOVCŮ

21 Protože je třeba, aby si bohoslovci osvojili umění apoštolské činnosti nejen teoreticky, ale i prakticky a aby uměli pracovat na vlastní odpovědnost i ve spolupráci, mají být vhodně zacvičováni do pastorační praxe již v době studií, také o prázdninách. Má se to dít metodicky, s ohledem na věk bohoslovců a na místní podmínky, podle rozumného uvážení biskupa a pod vedením mužů zkušených v pastoraci. Přitom je třeba stále mít na paměti mocnou sílu nadpřirozených prostředků. (47)((47/Velmi mnoho papežských dokumentů varuje před nebezpečím hrozícím pastoračnímu působení z toho, že se přehlíží nadpřirozený cíl a že se aspoň prakticky podceňují nadpřirozené prostředky; srov. zvláště dokumenty uvedené v poznámce 41.))

 

VII

Další vzdělávání po ukončení studií 

DOŠKOLOVÁNÍ KNĚŽÍ

22 Vzhledem k situaci dané moderní společností je nutné pokračovat v kněžské výchově i po skončení studií v semináři a je třeba ji zdokonalovat. (48)((48/Novější dokumenty Svatého stolce naléhají na to, aby se novokněžím věnovala zvláštní péče. Především je třeba připomenout tyto: Pius XII., motu proprio Quandoquidem, 2.4.1949: AAS 41 (1949), 165-167; týž, Adhort. Apost. Menti Nostrae, 23.9.1950: AAS 42 (1950); týž, apošt. konst. (pro řeholníky) Sedes Sapientiae, 31.5.1956, a připojené Všeobecné stanovy; týž, proslov ke kněžím „Convictus Barcinonensis“, 14.6.1957: Discorsi e Radiomessaggi, XIX, 271-273; Pavel VI., proslov ke kněžím institutu „Gian Matteo Giberti“ veronské diecéze, 11.3.1964: L’Osservatore Roamno, 11.3.1964.)) Bude proto úkolem biskupských konferencí v jednotlivých zemích použít k tomuto cíli vhodných prostředků, jako jsou pastorační ústavy spolupracující s vybranými farnostmi, pravidelné schůzky a přiměřená cvičení. Tím způsobem se mají mladí kněží postupně uvádět do kněžského života a apoštolského působení po stránce duchovní, intelektuální i pastorační; tak mají také získat schopnost stále obnovovat a rozvíjet svůj život i působení.

 

ZÁVĚR

Otcové tohoto posvátného sněmu pokračují v díle započatém Tridentským sněmem, když s důvěrou svěřují představeným a profesorům semináře úkol vychovávat budoucí Kristovy kněze v duchu obnovy, jak ji stanoví tento posvátný sněm. Bohoslovce, kteří se připravují na kněžskou službu, důrazně vybízejí, aby si byli vědomi, že je jim svěřena naděje církve a spása duší, aby proto ochotně přijali směrnice tohoto dekretu a přinášeli bohatý a nepomíjející užitek. 

S tím vším vcelku i jednotlivě, co bylo stanoveno v tomto dekretu, souhlasili otcové posvátného sněmu. A my apoštolskou mocí Kristem nám svěřenou spolu se ctihodnými otci v Duchu svatém to schvalujeme, rozhodujeme a ustanovujeme, a co takto sněm ustanovil, k Boží slávě přikazujeme vyhlásit.

 

V Římě u svatého Petra dne 28. října 1965. 

Já PAVEL, biskup katolické církve

Následují podpisy otců.

 


PŘEDMLUVA

I. Vypracovat řád kněžské výchovy u jednotlivých národů
1 Přizpůsobení všeobecných směrnic ....

II. S větším úsilím podporovat kněžská povolání
2 Odpovědnost má všechen Boží lid ...
3 Malé semináře ....

III. Organizace kněžských seminářů
4 Cíl: výchova pastýřů ....
5 Představení a profesoři semináře ....
6 Výběr kandidátů kněžství ...
7 Mezidiecézní semináře ....

IV. Intenzivně rozvíjet duchovní výchovu 
8 Základní rysy ....
9 Kněžská spiritualita ....
10 Kněžský celibát ....
11 Konkrétní směrnice ....
12 Závěrečné období výchovy ....

V. Úprava církevních studií
13 Předběžné znalosti ...
14 Vhled do celku .....
15 Studium filozofie ....
16 Studium teologie ....
17 Metoda výuky ....
18 Speciální vědecké vzdělání ...

VI. Rozvinout vlastní pastorační výchovu
19 Příprava na kněžské úkoly .....
20 Další požadavky ....
21 Pastorační praxe bohoslovců .....

VII. Další vzdělávání po ukončení studií 
22 Doškolování kněží ....

ZÁVĚR

  

top